Minimodel tím

Jirka Abel - ČR, Praha

15.02.2018

Na fóre má prezývku Jyrka, jeho motto znie: Nikdy nebylo tak špatně, aby nemohlo být ještě hůře.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

V mládí jsem lepil modely z ABC - domečky pana Vyškovského k mašinkám N - techniku. Od té doby mám stále hrůzu z koleček.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

To mě fascinuje do teď, jak se z počmáraného papíru postaví krásný 3D model.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Od papírových modelů jsem utekl k plastovým letadlům a jejich příslušenstvím. Nejprve modely dopravních v 1:100 a posléze k vojenským v 1:72. Hlavně 2. světová válka a letadla československých pilotů u RAF. I jejich protivníků z Německa. Potom vojna, rodina a na modely zbylo málo času i místa.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Když jsem přemýšlel, co mám dělat a nečučet pouze v obýváku na televizi, zapl jsem PC a hledal modely z papíru, které nepotřebují takové zázemí k výrobě. Našel jsem tedy stránku Minimodel.cz a jednoduché krabičky. To bylo na rozcvičení úplně ideální.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Dojmy byly dobré, po postavení pár krabiček jsem začal lepit složitější modely až jsem se dostal i k vyřezávání žebříků a modelům s interiérem. Ale abych nezapomněl ani na kluky, kteří vedou minimodel. Na stránkách fora mi radili postupy i technické věci. Když jsem viděl jejich modely, zkoušel jsem se tedy zlepšovat, aby ten můj zmuchlaný papír také vypadal k světu. Potom jsem se s tvrdým jádrem :-) minimodelářů setkal na první soutěžní výstavě v Muzeum policie v Praze. A od té doby mě už Minimodely a celá parta nepustily. Teď si ale lepím Minimodely jako doplňky v 1:160 na kolejiště k vláčkům.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Modelů jsem moc nenakreslil. Jen malou trafostanici, vlek na auta, vlek pro koně, pivní sudy a upravil jsem Toy toyku do našeho měřítka 1:100.

V akom programe kreslíš modely?

Autocad.

Ako zháňaš podklady?

Strýček Google a známí modeláři.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

5.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Minimodel.cz Nebo tam ani nejsou, ale kdo chtěl, tomu jsem je poslal.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Haló, haló nebo napsat email.

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

To je každou chvíli jiné. Vždy, když člověka napadne myšlenka, musí jí dotáhnout.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Druhá rodina.

Čo by si poradil začínajúcim autorom modelov?

Trpělivost a snahu o stálé zlepšování.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Protože co je malé, to je hezké. Ne, vážně. Jsou to ideální modely na rozcvičení prstů a i do panelákového bytu se jich vejde hodně.

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Když se modely líbí i ostatním, nejen mně.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Sex, drogy, rock and roll. A nyní ještě kolejiště, tedy mašinky v N.

Emanuel Ašenbryl - ČR, Brno

07.05.2022

Článok napísal Tomáš Darebník.

Modely autobusů pod značkou „EAB“ jsou nedílnou součástí našich Minimodelů už od roku 2007, kdy se objevily ještě na původní, dnes již neexistující stránce minibox.webz.cz. Autorem je pan Emanuel Ašenbryl , který bohužel letos v dubnu (2022) ve věku 84 let zemřel.

S panem Ašenbrylem a jeho modely jsem se setkal poprvé někdy dva roky po založení webu, kdy se stránka i počet autorů a modelů rychle rozrůstaly. Bylo to však poměrně náhodou, když jsem v novinách Metro zahlédl fotku papírového žlutého autobusu Ayats, který se nápadně podobal tomu mému, který jsem pro web vytvořil jako jeden z mých prvních (a zároveň posledních) modelů. Tento ale měl navíc modelový podvozek a některé detaily, které u toho mého původně nebyly.

Po kratším pátrání se mi nakonec podařilo se s panem Ašenbrylem zkontaktovat, dokonce se ukázalo, že bydlí jen o pár ulic dál v centru Brna, přímo v budově tehdejší České televize na Běhounské. Slovo dalo slovo a postupně se začaly i jeho modely objevovat na webu. A staly se velmi oblíbenými, protože i když nepatřily k těm nejsložitějším, vypadaly s modelovými podvozky a často zajímavým výběrem předloh velmi hezky. Přes svou relativní jednoduchost i tak dokázaly některé jejich části modeláře trochu potrápit, zejména z počátku neobvyklá konstrukce modelových podvozků.

Modely zaujaly i na výstavách, zvláště pokud se jich prezentoval větší počet dohromady, tehdy poutaly zvýšenou pozornost návštěvníků a autor za ně získal některá ocenění, např. na tradičním Papírovém království v Lužánkách. A pokud to zdraví dovolilo, tak se snažil nevynechat žádnou výstavu modelů v Brně a pravidelně se setkával s ostatními modeláři a sledoval, co se kde ve světě Minimodelů děje. Nejvíce ho potěšilo, když viděl fotografie z výstav s jeho modely či přímo své autobusy naživo, slepené jinými modeláři.

S modelařením jako takovým začal pan Ašenbryl hlavně díky tomu, že si jako řidič linkových a později zájezdových autobusů mohl vozit ze „západu“ u nás prakticky nedostupné plastikové modely bojové techniky. Ale od nich ho to stejně táhlo k „jeho“ autobusům. Protože ale plastikových autobusů bylo na trhu minimum a z bojové techniky nasbíral již většinu toho, co chtěl, přešel postupně přes časopis ABC na papírové modely (hlavně Miniboxů), které pak postupně, už v důchodovém věku, začal nejen lepit, ale i upravovat na PC. I díky bydlení v budově ČT se postupně seznamoval s možnostmi výpočetní techniky a grafických programů, kdy i grafici z ČT pomáhali občas ovládnout úpravy a tvorbu ve Photoshopu a práci na PC. Postupně tak od úprav již existujících modelů přecházel i na tvorbu kompletně vlastních modelů, které rovnou stavěl a testoval a také mi nadšeně při návštěvách u něj ukazoval, co má zrovna rozdělaného, či na co se v nejbližší době chystá.

Námětů na modely byl dostatek, ať už z brněnských ulic nebo z prospektů, či samozřejmě internetu – jeho archiv fotek, nákresů a dalších zdrojů (nejen) v elektronické podobě byl skutečně bohatý a k tomu jsme ho zásobovali svými nápady i my z modelářského okolí, co by bylo dobré ještě nakreslit... Za své aktivní období pan Ašenbryl nakreslil několik stovek modelů autobusů a trolejbusů, ať už šlo o komplet vlastní modely nebo větší či menší úpravy existujících modelů, převážně nalezených na internetu. Mnohdy šlo o poměrně exotické vozy či designy z celého světa, moderní i historické.

Zhruba okolo svých 80. narozenin se pan Ašenbryl rozhodl, že již (i kvůli zdraví) ukončí aktivní modelářskou činnost, ale stále jsme se občas potkávali, ať už na místních výstavách modelů nebo i „jen tak“ ve městě a stále byl součástí komunity okolo Minimodelů a papírového modelářství obecně.

Bohužel, poslední návštěvu, na kterou jsem se chystal letos na jaře, jsem již nestihl…

Emanuela Ašenbryla si můžeme připomenout nejen jeho modely zde na webu, ale také např. prostřednictvím reportáže z doby, kdy jeho modely pod značkou EAB začaly být populární právě díky internetu a tomu, že svolil se zveřejněním prvních několika desítek modelů ze své tvorby:

reportáž Česká televize

článok na Nemeckej stránke

František Běhounek - Československo - tam jsem se narodil a tak to beru, rozdělení neuznávám

12.04.2018

Autor modelov pod značkou PM Modely.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

K papírovým modelům jsem se dostal v 8 letech a dodnes mě to neopustilo.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Nejvíc mě fascinuje, jak z placky vzniknou tvary, ohyby, vše se ručně tvaruje a výsledek je překrásný model.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Od krabiček jsem se pokusil vytvořit vlasní model, nejdříve úpravy stavajících, povětšinou Papercase, a pak vlasní série, asi mou největší chloubou je Škoda Xena s čumákem, fiktivní model.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

S miniboxy v Abc a s Minimodely od roku 2006.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Malé, skladné a jednoduché s možností mít i modelové verze.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Měl jsem námět na vlastní model a čekat, až mi někdo splní přání, se mi nechtělo, tak jsem to zkusil. To jsme dělali jestě v malování.

Aké boli začiatky kreslenia?

V (Windows) malování, dodnes o tom přemýšlím, jak jsme počítali kostičky a vše se dělalo metodou pokus- omyl.

V akom programe kreslíš modely?

Dnes už moc nekreslím, věnuji se Beta testům a povětšinou jen upravím vzhled a nebo, když si nerozumíme, pokusím se to v Corelu upravit spolu s autorem.

Ako zháňaš podklady?

Na internetu, popřípadě se pokusím kontaktovat výrobce.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Nejoblíbenější modely jsou československé trucky - Liaz a Tatra.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

Škoda Liaz Xena T - fitivní model trucku, měla otevřenou kapotu, motor V12. 😀

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

Celkem kolem 35 modelů co jsem vytvořil, ale dnes již nekreslím.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Vzhledem ke staří už nikde 😀 ale ještě se najdou občas.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Na stránkách Minimodel.cz - v archívu.

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Já kreslení už pověsil na hřebíček, nyní se věnuji testování modelů, většinou pro FDS a občas pro Luba. Testování nových modelů mě baví a dost si zakládám na pečlivosti a preciznosti. Přeci jenom, u finální verze je pak i mé jméno, že jsem jej testoval já a doufám, že je to záruka bezchybného modelu.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Rodina, kolektiv hrdých lidí na značku Minimodel.cz , jsme spolu už dlouho a na srazech jsme úžasná skupina. Myslím, že takové sdružení modelářů jen tak není vidět, máme společná trika, a ať je někdo mladší nebo starší, mluvíme všichni jako sobě rovni.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Malé, skladné, přenosné a jednoduché. A může se přidat do úžasné rodiny.

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Za největší uspěch beru hotový model a to, že mají ostaní modeláři radost , to je největší uspěch a mám z toho radost.

Čo by si poradil začínajúcim autorom modelov?

Hlavně trpělivost a nebát se zkoušet experimentovat, nebýt toho, asi by Minimodely nebyly tam, kde jsou nyní.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Já jsem řidičem z povolání, takže kamiony, technika...

Tomáš Darebník - ČR, Brno

01.02.2021

Na fóre je to proste Tomáš, původní autor a zakladatel webu o minimodelech. Bez neho by sme sa dnes ako Minimodel Team nepoznali.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

Asi jako skoro každý, i já jsem začal s papírovými modely v časopise ABC, ke kterému jsem se dostal někdy asi ve druhé nebo třetí třídě přes spolužáka, když jsem viděl modely u něj ve vitrínce. Nejprve mi pár modelů daroval, pak jsem si už obíhal trafiky v Kroměříži sám (ABC bylo i u nás ze začátku nedostatkové zboží a často chodilo jen v 1-2 výtiscích) a nakonec jsme kvůli předplatnému museli pořídit do paneláku novou, větší schránku, aby časopis – hlavně modely nebyly pokrčené nebo vkládané přílohy a dárky poničené. Začínal jsem jen chvíli před tím, než se v ABC objevily Miniboxy, které mě pak ovlivnily úplně nejvíc. V té době se mi ani nesnilo, co všechno se ještě (nejen) kvůli nim stane dál a že „papírové krabičky“ mi toho ještě tolik přinesou. A to nejen jako hobby a zábavu, ale na několik let i práci v eshopech s papírovými modely (Darebáček a následně spolupráce s Betexou, která zatím stále trvá). A samozřejmě web.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Že si můžu vytvořit v době, kdy byl každý angličák nedostatkové zboží a doma jsme neměli příliš peněz nazbyt, vlastní modely a sbírku aut. A nezabere to ani tolik místa :-) Nebo třeba vlastní historické město (poměrně brzy jsem se vrhnul do MPR (mestská pamiatková rezervácia) a dopadlo to i docela dobře). To bylo hlavně tím, že MPR pak vycházela dlouhá léta společně s Miniboxy, tak čas do vyjití dalšího Miniboxu vyplňovala často právě MPR. Tyto dvě série byly mé nejoblíbenější. Doteď si pamatuju to přehrabování v krabicích v malém papírnictví, kam jsme chodili s kamarády „lovit“ nové Miniboxy, když začaly vycházet i samostatně jako dnes už legendární „černé WDS sešity“.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Pokud přeskočíme ABC, kdy jsem měl slepené asi veškeré Miniboxy (mimo 1:300, tohle měřítko přišlo až později, kdy už mě modely až tolik nebraly), tak jsem si vytvářel nové jednoduché modely 1:100 i sám ručně. Ale nebylo jich moc (pamatuju si na pokus o Renault Magnum a nějaký vlak, který mi vždy v 1:100 chyběl) a občas jsem to „proložil“ jiným modelem ke slepení – bavila mě série aut v měřítku 1:43 i jiných. Doteď si pamatuju i modely jako požární Blaze Buster, Suzuki Samurai, lidovou architekturu od pana Vyškovského a mnohé další. Také jsem si některé Miniboxy nechával oxeroxovat, když se u nás ve městě otevřelo první kopírování a měl tak např. ČSAD ve vlastních barvách (a na měkkém papíru…). Začaly mě bavit spíše úpravy už hotových modelů na jiné, které třeba člověk zná z okolí nebo i fiktivní jako to vlastní „ČSAD“. Byly i nějaké pokusy s plastem, ale kupovat veškeré barvičky a všechno bylo tenkrát pro mě nedostupné. Modely pak ustoupily do pozadí, přišla studijní léta, pouze občas jsem se díval, co vychází v ABC , ale jinak byly jiné starosti. Až když jsem objevil internet, tak jsem postupně začal vyhledávat informace o modelech i tam, ale prakticky jsem nemodelařil až do roku 2005. Tedy kromě sbírání kovových modelů aut, zejména Cararamy a Abrexu 1:72, ale i dalších, které jsem sbíral tak nějak průběžně podle toho, co se objevilo na trhu. Od Bburaga a Maista až po nějaké 1:18, zejména amerických a závodních aut. Vždy jsem měl rád i vláčky a kolejiště, ale na to nebyl nikdy úplně prostor, ale velmi rád se na ně jezdím v rámci výletů dívat, včetně Miniatur Wunderlandu v Hamburku. Kolejiště fungovalo spíše v rámci her jako Transport Tycoon a dalších simulací, ale to už od modelařiny odbočuji jinam.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Dá se říct, že jsem se neseznámil s Minimodely, ale tak nějak „trochu“ stojím za tím, že vůbec existují :-))) Ano, „založil“ jsem Minimodel resp. ještě jeho předchůdce na webu, hledal další modely a autory ;-) a pak s ním pokračoval s mnoha skvělými lidmi dál... Ale to se musíme vrátit do roku 2005, kdy jsem po necelém roce nuceně odešel z prvního zaměstnání po škole a měl najednou poměrně dost volného času. Tak jeden den jsem vytáhl krabice s Miniboxy a složky s neslepenými modely, že si v tom udělám pořádek a začnu kompletovat sbírku jak v slepené tak i neslepené formě. Tenkrát mě bavil internet, už jsem za sebou měl nějaké pokusy o internetové stránky u mých jiných zájmů (nějaké psaní o věcech co mě zajímaly v našem městě, školní web s věcmi ke stažení, web o Atari 800…). Tak jsem začal dělat jednoduchou stránku (nejprve ve Wordu...), kam jsem „házel“ seznam Miniboxů a snažil se to zkompletovat, protože nikde nic takového nebylo. No zkrátka – nejprve byl seznam Miniboxů (tehdy na adrese minibox.webz), pak první modely a úpravy od jiných autorů a krátce na to pak někdo poslal odkaz na stránku do ABC, které ji zveřejnilo ve svých tipech na zajímavé stránky (to bylo překvapení, když jsem to nalistoval :-) a zase se to rozjelo o to víc a ozývali se další modeláři i autoři. A až později z několika důvodů byl vytvořen Minimodel.cz jako samostatná „značka“, abychom se odlišili od Miniboxů, které, jak se ukázalo, ještě neskončily. Tenkrát – někdy kolem roku 2007 nebo 2008 se mělo všeobecně zato, že už je s Miniboxy konec a spousta lidí sháněla právě modely i na základě mé stránky a pozdějšího Minimodelu. Také přibylo autorů a bylo žádoucí už to odlišit z mnoha důvodů i kvůli domluvě s p. Weinerem, se kterým proběhlo pár kontaktů během té doby. V průběhu let až do psaní tohohle textu (začátek roku 2021) jsem zažil s Minimodely a hlavně lidmi okolo něj spoustu věcí, většinou pozitivních, ale i negativních, kdy jsem se rozhodoval, co s webem a vůbec celým Minimodelem dál, až to došlo k rozhodnutí si dát pauzu od aktivní činnosti a web sloučit se slovenským, který vznikl cca 3 roky zpět, jestli počítám dobře. Dlouhou dobu jsem původní web dělal jako v podstatě neziskový projekt a strávil nad Minimodelem dá se říct tisíce hodin času. Ale to už je na samostatnou historii (kterou tak nějak časem dáme komplet dohromady tady i na mém osobním webu, kde plánuji i nějaké to ohlednutí za Minimodelem, aby bylo vidět, jak to tehdy bylo a vypadalo a co všechno se zvládlo i nezvládlo).

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Zpět k modelům :-) První dojmy byly takové, že jsem zjistil, že je spousta lidí, kteří mají také rádi malé, jednoduché modely „ve stovce“ a také si přáli, aby miniboxů bylo víc. A díky počítačům se pustili do kreslení a navrhování modelů i sami – a to byl vlastně první dojem s Minimodely – že nemusíme jen čekat, jestli se někde objeví něco nového nebo podaří někde sehnat hůř dostupný Minibox do sbírky v antikvaritátu, ale můžeme vytvářet nové varianty a modely sami a díky internetu je mít online dostupné pro všechny. Prvním autorem „Minimodelů“ tak pro mě byl Ivan Chmela, který začínal s úpravami Miniboxů na jiné verze a pak i úplně nové modely. Ostatní autoři prominou, ale ten skutečně první začátek byly opravdu modely Papercase (a za pár týdnů či měsíců najednou lavina dalších jako FDS, Mi-Ro a mnozí další – ale o tom někdy samostatně). A lidé přibývali postupně, protože internet nebyl samozřejmostí, takže mnozí se přidali až časem, i když modely tvořili třeba mnohem dříve. Jen nebyli v online světě. Během těch zhruba 15 let bylo i těch autorů či úpravců modelů spousta, noví přicházeli, jiní se zase věnovali něčemu jinému a postupně vzniklo několik tisíc modelů, už to ani nelze asi spočítat přesně.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Nejprve jsem pomáhal upravovat nějaké modely Papercase (byly tvořené jednoduše v Malování ve Windows a autor mě požádal, zda bych je občas nevyzkoušel, nepomohl třeba trochu s nějakým detailem jako udělat nápis šikmo apod.). Pak jsem také chtěl mít modely v nějakých verzích, které ještě nebyly k dispozici, tak jsem začal modely spíše upravovat po grafické stránce v Photoshopu. Většinou šlo ale o úpravu nějakého základu, který už byl konstrukčně hotový. Ale vytvořil jsem i několik málo vlastních modelů, asi poměrně „nejznámější“ byl Ayats Atlantis, který nikdo jiný tehdy neudělal a to ve verzi Student Agency. Dal zabral, ale s výsledkem jsem byl spokojený. O nějakou dobu později jsem ten autobus viděl v tištěných novinách s kolečkovým podvozkem – a tak jsem se seznámil přes noviny s autorem mnoha modelů autobusů EAB. A zjistil, že bydlí asi o 700m dál… (velmi zdravím pana Ašenbryla :-) Ono tohle je asi popis toho, jak to v začátcích Minimodelu a rozmachu přístupu na internet fungovalo – člověk někde něco našel, na tom se třeba naučil nebo zkoušel něco upravit, až z toho byl více či méně nový model a pak začal třeba konstruovat už sám svým stylem linek, kresby, detailů, modrých oken ;-) A od roku 2006 jsem se pravidelně začal účastnit (nejprve jako divák) i Papírového Království v Lužánkách a postupem času s dalšími modeláři jsme se snažili prezentovat Minimodely i „živě“ na akcích, kde jsem potkal pak také spoustu lidí, které jsem znal jen z emailu (ano, začalo to všechno bez Facebooku a podobných věcí). A zjistil, že po přestěhování do Brna (zcela náhodou) to mám do Lužánek asi 500m a kousek vedle bydlí další člověk, který mi s Minimodelem moc pomohl – Pitris. Brno je prostě taková větší vesnice...

Ako zháňaš podklady?

Dneska už nesháním, tenkrát hodně přes internetová fóra, která byla výrazně lepší než Facebook apod., hlavně z důvodu většinou odbornějších lidí kolem a lepšími možnostmi dohledat v historii, co člověk potřeboval. A tam, kde se lidi více znají, pak není problém se i dostat k věcem, které není tak jednoduché najít jen tak na webu apod. To se ale vytrácí, proto sem rád, že v rámci Minimodelu se v případě potřeby je na koho obrátit, aby sáhnul do svého bohatého archivu fotek nebo přímo nákresů a plánů, či knih. Někteří jsou skoro jako nějaká technická knihovna :-) Často jsem spíš sháněl podklady pro některé autory, když se třeba věnovali tématice modelů, která mi je bližší.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Zakulatit aspoň trochu reálně předek Ayatsu, kdo ten autobus zná, ví že na tehdejší dobu to byl docela neskutečný „oblý“ design. Dnes samozřejmě, když vidím některé kousky autorů, jaké všechny modely a tvary jsou schopni vytvořit (a testeři či modeláři slepit), tak se to zdá minimálně úsměvné. Kdo kdy viděl naživo nějakou výstavu Minimodelů, tak ví, co tím myslím, co se dá všechno v tak malém měřítku vytvořit.

Ktorý je Tvoj najobľúbenejší Minimodel?

Je jich strašně moc, prakticky u každého autora najdu modely či sérii, která je skvělá a jsem rád, že je v Minimodelovém světě dostupná. Obecně mám rád závodní modely, do kterých se autorům často moc nechtělo kvůli logům, reklamám apod. a mám slabost pro americké modely (vždy jsem si říkal, že je škoda, že u Miniboxů byly jen ty dva americké kamiony) a pak vozidla známá z filmů apod. Hodně mám rád Fireboxy, protože to byly modely, které jako první vyšly po Miniboxech v měřítku 1:100 tiskem v samostatných sešitech a i v ABC a líbí se mi i jejich provedení a kresba. Jsem rád, že to Fanda Sochor dostal do ABC a nebál se jít do (drahého) ofsetového tisku, což jsem považoval za takový velký krok dopředu oproti „jen“ internetu. A to dlouho před návratem Miniboxů. Dneska tvoří i velké, profesionální modely v 1:32, ale stejně se víc těším na jeho „stovky“, když se něco nového objeví.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Minimodel jako takový pro mě znamenal několik skvělých let, kdy jsem mu věnoval velkou část svého času. Nejprve jsem znal všechny „přes počítač“, kolikrát jsem předával kontakty mezi autory a modeláři, ale vše „online“ až na pár lidí. Ale díky tomu, že jsme postupně chtěli Minimodely prosadit jako plnohodnotné modely a kategorii mezi ostatní „velké“ papíráky, tak jsem poznal osobně desítky skvělých lidí přes papírové akce a výstavy. A pak samozřejmě i přes setkání, jejichž tradici založil ve Dvoře Králové Michal Rozínek a kde asi vznikl na těch zhruba 6-7 let ten původní velký Minimodel Team, který já osobně považuju za nejlepší období Minimodelu. Včetně výstav, jako byla v Polici v Muzeu papírových modelů, kde byla vystavena dlouhodobě asi největší sbírka a prezentace autorů, modelářů a Minimodelů. A postupně si k nám našlo cestu i spousta modelářů, kteří původně malé modely nelepili a dnes jsou také součástí historie Minimodelu a teamu. Spousta z vás se stala dobrými přáteli mezi sebou nebo i se mnou, se kterými (i jejich rodinami) se potkáváme i jen když mám třeba cestu okolo (zdravím nejen do Prahy ;-) nebo oni do Brna. A kolikrát se člověk diví, jak je ten svět malý, když se ukáže, že minimodeláři jezdí třeba pracovně do Brna a pak zjistím že je firma ve vedlejší ulici… Takže Minimodel Team pro mě už dnes neznamená úplně (trochu paradoxně) Minimodely a modelařinu, ale spoustu dobrých kamarádů, kteří by bez toho původního hrabání se v krabicích a modelech a datlování seznamu modelů na web možná nebyli.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Minimodely mají to kouzlo, že mohou být jak úplně jednoduché pro začátečníky a přesto vypadat dobře na poličce, tak stejně tak i ti nepokročilejší modeláři se jimi velmi zabaví a vznikne špičkový model. Každý si může vybrat přesně to, co mu vyhovuje. Jak složitostí tak tématicky. A navíc se nejedná o nákladnou zábavu, pro začátek stačí základní vybavení a tiskárna. Je to prostě zábava či koníček pro všechny a všechny generace (kdo mají rádi autíčka či techniku). Zábava na hodinku dvě, když je venku škaredě, tak klidně jeden model na několik týdnů.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Největším koníčkem jsou pochopitelně už pár let děti v ideálním věku 5 a 10 let, i proto jsem se rozhodl už aktivně a oficiálně se Minimodelům nevěnovat a „minimodelové“ plány, které vznikly v posledním roce (2020), uložit chvíli k ledu a vrátit se za nějakou dobu. Nakonec i Minibox, na základě kterého to všechno tenkrát vzniklo, se taky vrátil po nějaké pauze a jak se zase rozjel s novou generací ;-) Baví mě cestování s dětmi, ale protože teď nikam pořádně nesmíme, tak dostávají přednost filmy, seriály, deskové hry, Lego nebo s si občas něco zahrát na počítači a člověk se vrací zase k jiným věcem z dřívějška. Taky se tu zvětšuje množství papírových modelů, které bych chtěl „někdy“ slepit, tak uvidíme. A taky rád čtu thrillery a detektivky, když u toho po celém dnu neusnu :-)

Martin Falta - ČR, SR, Praha...

28.12.2019

Občasný lepič, když je zrovna chuť a nálada, nebo když náhodou slíbím nějakou betu ;-) Z nedostatku místa už hlavně stovky, něco většího jen výjimečně.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

Vidím to jak dnes, psal se rok 1979 a na sídlišti Červený vrch v Karlových Varech jsem coby školou povinný prvňáček poprvé spatřil v trafice ABC. Jednalo se o 21. číslo 23. ročníku, na déčkách byly figurky indiánů a v tu chvíli jsem tomu naprosto propadl. Požádal jsem paní v trafice, aby mi časopis schovala (ABC bylo velmi nedostatkovým a podpultovým zbožím (asi jako tvrdé Sparty :-D )) a utíkal domů vyžebrat tři koruny. Od následujícího ročníku jsem již ABC měl předplacené a to mi vydrželo následujících více jak třicet let.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Co mne fascinovalo? Asi úplně všechno! Vzpomínám si, jak jsem vždy hltal vlastní vystřihovánku, ale i návodné kresby a když se v časopise objevila i fotka slepených modelů, byla to doslova nirvána. Dnes je fotka slepeného modelu běžnou záležitostí, díky internetu snad dohledatelná, ale tenkrát se slepené modely objevily jen výjimečně, o to víc si to ale člověk užíval. A co teprve, když člověk poznal nějakého kamaráda / spolužáka, který třeba již měl nějakou tu sbírku slepených modelů. Kdo to nezažil, nepochopí. Modely jsem si archivoval - bohužel formou vytržení, poznačení a uložení na hromadu, což se na nich tedy po těch letech řádně projevilo, psal jsem si různé seznamy, prostě pacient… ;-)

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Od hltání stránek jsem postupně přešel k lepení, z dětských let mám ještě takovou další živou vzpomínku, kdy mi otec slíbil slepit dioráma Městského tržiště, v televizi zrovna běžel Pan Tau – je zvláštní, jak určité věci člověku v paměti zůstanou naprosto jasné, jak kdyby se to stalo nyní a ne před tolika roky... Každopádně slibem nezarmoutíš, což pro osmiletého kluka možná tak úplně neplatilo, ale fakt je, že diorámko mi otec nikdy neslepil. Začal jsem tedy s prvními nesmělými pokusy sám, jak dopadly, pamětníkům jasně deklaruje následující výčet – bílá lepíci pasta, klovatina, kanagom :-) Mladší generace nechť si vygůglí… Nicméně jsem se nevzdával, pouštěl jsem se do všeho, ať šlo o diorámka, domečky či stavební techniku. Máloco jsem sice dolepil, ale nic mne neodradilo. Jaký rozdíl proti dnešku, kdy v ABC vycházejí modely většinou maximálně zjednodušené, jen aby to dnešní děti neměly moc složité… Když přeskočím v čase na konec let osmdesátých, tedy konec ZŠ a léta na střední, ta se nadále nesla ve znamení ABC, následně na střední jsem v jedné trafice pro změnu v Teplicích „potkal“ Zenit pionierov, slovenskou obdobu ABC, který jsem také docela dlouhou dobu odebíral předplacený. Když připočteme ještě léta devadesátá, je to asi mé nejplodnější období – zejména stavební stroje, architektura, MPR. Z této doby některé modely ještě nostalgicky mám, i když třeba část první MPR jsem z prostorových důvodů po dvaceti letech byl prostě nucen vyhodit... :-( No a pak přišly Miniboxy. Skalka leží dodnes v práci rozpracovaná a nikdy nedokončená, ale „stovky“, ty byly jednu dobu snad všechny právě v práci vyskládány na skříňce s materiálem. Druhá polovina devadesátých let a začátek nového tisíciletí se následně nesl v modelářském útlumu, zájmy se soustředily spíše na dvounohé modely v měřítku 1:1, optimálně blonďaté a modrooké (kde jim je dnes konec), k tomu telecí léta a na lepení zkrátka nebyl čas.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

To je docela těžká otázka, zatímco z let osmdesátých si totiž pamatuji kdeco, tady si nejsem úplně jist. ;-) Buď to bylo koncem roku 2007, nebo počátkem 2008. Z nostalgie jsem na internetu hledal něco o Miniboxech a narazil na Minimodel, tenkrát jestě pod názvem minibox.wz.cz. A byla to, stejně jako kdysi s ABC, v podstatě láska na první pohled.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Unešení, nadšení. Jednoznačnými favority pro mne tenkrát byly modely LBS, které i konstrukčně přímo vycházely z původních Miniboxů a i když je jim mnohdy vyčítána jistá nepřesnost, pro mne mají dodnes své kouzlo. V prvém nadšení jsem přes kamaráda natiskl pár prvních modelů a jal se lepit, nedokážíc tenkrát přestat :-D Zejména trucky z Dakaru mi dodnes dělají společnost v kanceláři.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

V podstatě každý, nelze vyjmenovat všechny autory, na některé bych určitě i tak zapomněl, ale o kouzlu LBS jsem již mluvil, stejně tak je to s jednoduššími busy páně Ašenbryla (EAB), které ale, když dáte dohromady, je to úžasná sbírka. Franta Sochor a jeho Fireboxy, asi první ofsetem tištěné stovky (nepočítaje staré Miniboxy), neuvěřitelně plodný Frenkye, alias FDS, skoro stejně plodný Mi-Ro. Buco, který udělá model jednou za čas, ale o to vymazlenější. Ačkoliv jsem dodnes žádný neslepil :-( , tak famózní byly (zejména) tahače Michala Kružíka (ZMK), nad jeho nakladačem Hyundai slintám, kdykoliv ho vidím dodnes. Zmínit bych určitě měl i Petra Kudreje neboli dalšího maximálně plodného autora, na jehož autobusy si až na výjimky také stále tak nějak nevěřím. Takhle by se dalo pokračovat donekonečna, Bucek PaperModels, Kopibox, Schroub a jeho fakt dlouhá řada trambusů, Richi, přestože mezi ním a ostatními autory je delší dobu situace napjatá, z novějších autorů např. Andrew, Dody a samozřejmě Technik. Nezmínění nechť prominou.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Tak to naopak vím naprosto jasně. “ Martine, slep mi prosím betu FDS vagónů AMTRAK“, tak si tak v klidu lepím ty své dvě chlopně denně, čtyři za týden, až autora jednoho dne večer napadne, že mu mám vagóny druhý den odevzdat, že jedou na výstavu do Police. Tak to bylo fakt vtipný... :-D

Na čom teraz konkrétne pracuješ (aký model lepíš , kreslíš, prerábaš?)

Aktuálně (úspěšně) pracuji na tom, přesvědčit Frenkyeho, aby mi namaloval firemního tranzita ;-) Jinak jsem se zařekl, že nic nového letos již lepit nebudu, že musím dodělat resty. Možná, maximálně nějaký ten Minibox, abych zkompletoval sbírku tiskem vydaných modelů. FDS znojemští (přesně SDH Únanov) hasiči se tak nějak nepočítají... :-) (splnené... poznámka Ľubo)

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Koukám, že otázky jsou čím dál těžší :-) Odkud tak začít? Na začátku to byla internetová parta neznámých lidí ze všech koutů „Československa“. S některými tedy již v době čistě „chatovací“ našel člověk bližší vztah, ale pro mne tím zlomovým okamžikem byl až Dvůr Králové 2012, kde jsem byl sice jen na otočku, ale spoustu z nás poprvé poznal osobně. Přátelství se postupně utužila, samozřejmě s někým víc, s někým míň, s někým (Martin Benda, Dvůr 2014) probíhalo utužování brutálně :-D Neobjíždím soutěže jako ostatní, takže s většinou se vidím jednou, dvakrát za rok (zejména Pražák, Skoropražáci, Skorovídeňák budiž výjimkou ;-) ), ale o to lepší to rok od roku bývá. Za mne musím říct, že zejména dva poslední roky ve Znojmě... s lepšíma lidma jsem tam prostě být nemohl. Takže minimodel grupa je v prvé řadě parta nadšenců postižených stejným koníčkem, v druhé řadě potom užší parta lidí, která si většinou lidsky perfektně sedla a nakonec část osazenstva osobně považuji za opravdu dobré přátele, s kterými je radost trávit čas.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

A proč ne? Pro začátečníky snadno dostupné lehčí modely na rozjezd, které i tak dělají spoustu radosti a žádnou ostudu, pro „blázny“ výzva, kam až lze zajít.

Čo by si poradil začínajúcim modelárom?

Nikdy není pozdě a nikdy není třeba nic vzdávat. A že ne vše se vždycky povede? Tak se třeba povede příště, žádný učený ještě z nebe nespadl.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Nejvíc času mi zabere ta nedobrovolná zájmová činnost, tedy zaměstnání. Byť práce jako taková mne baví, s prostředím a podmínkami už to tak slavné není. Když už nějaký čas zbyde, podle nálady a chutě to z modelářského hlediska vyhrají buď papíráci nebo mašinky. To je tak, když člověk nemá čas a místo na papíráky, ale rozhodne se, že se po letech vrátí i k další vášni a to modelové železnici ve velikosti TT. Bohužel, postup tam díky nedostatku času (o těch chybějících prostorech raději ani nemluvě) jde ještě pomaleji, než u Minimodelů... :-(

Juraj Gere - SR, Rožňava

12.02.2018

Na fóre má prezývku Alligator, patrí medzi autorov modelov.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

V 2. polovici 80 rokov mi kamarát ukázal ABC, to bola záľuba na prvý pohľad.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Možnosť postaviť si niečo z papiera, a hlavne to nebolo potrebné farbiť – mám na mysli plastové modely, kde som pri farbení vždy pohorel (toto mi ostalo dodnes, na farbenie mám proste prirodzený ANTItalent).

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Modelársky krúžok na základnej škole, resp. Centrum voľného času, ale papier tam bol zastúpený iba vo forme papierových karosérií na autodráhu, takže toto ma dlho nebavilo, ostával som s ABC, neskôr Zenit aj s jeho špeciálnymi modelárskymi vydaniami.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Internet.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Veľká radosť z toho, že nie som sám, kto tieto malé a milé modely stavia a hlavne tvorí.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Na začiatku bolo veľa jednoduchých krabičkových modelov, často s nie veľmi detailnou grafikou (občas OBROVSKÉ pixely, rozlíšenie minimálne). Preto som si povedal, že niečo jednoduchšie snáď dokážem spáchať aj ja.

Aké boli začiatky kreslenia?

Výber modelu bol vcelku jednoduchý, mala to byť proste krabica a dodávky dovtedy neboli početne veľmi zastúpené, preto výber padol na VW Crafter, hlavne kvôli tomu, že VW na svojej stránke mal zverejnený súbor s technickými dátami i všetkými potrebnými náhľadmi, ktoré sa navyše dali priamo exportovať do programu Rhinoceos, s ktorým som toho času experimentoval.

V akom programe kreslíš modely?

Myslím, že oproti ostatným autorom som na to išiel trocha netradične: najprv bolo vytvorenie 3D modelu v Rhino-vi, následne jeho rozloženie do 2D (v čom je Rhino myslím si doteraz neprekonateľné) a vymaľovanie tuším vo free programe PhotoFiltre 6, niektoré miesta pixel po pixeli :).

Ako zháňaš podklady?

Myslím, že klasicky ako väčšina z nás, internet, blueprints…, stránky výrobcov vozidiel s technickými údajmi.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Nemám svoj najobľúbenejší, ale mám blízko ku kamiónom, takže akákoľvek nákladná súprava je fajn.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

Najväčšia výzva je niečo dokončiť, teda aspoň pre mňa, a toto sa mi podarilo, teda aspoň pri tých mojich pár minimodeloch.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

Bolo to pár verzií VW Crafter, Mazda PickUp a Citroen Berlingo. Niečo je ešte stále aj po rokoch rozkreslené, uvidíme.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Minimodel.cz, http://alligator.szm.com/vt.html – aj keď by sa patrilo „trochu“ aktualizovať, a pravidelne sa objavujem na súťaži v Rimavskej Sobote a v Čani.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Viď predchádzajúci bod.

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Rozkreslené mám Volvo FH12 + príves Panav (už niekoľko rokov, ale stále to mám), ale ťažko povedať, či to ešte niekedy dokončím. A zlepiť by som chcel všetko :). Vytlačené mám ale zatiaľ iba mercedesy od Bucoboxu, v pláne mám potom celú firmu CF, toto sa mi skutočne páči, otázka je, kedy sa ku tomu dostanem.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Skupina, ktorá dokázala udržať a výrazne vylepšiť pôvodné Miniboxy a zoskupiť ľudí, ktorí sa tomu venujú.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Ide o jednoduché modely (samozrejme až na pár výnimiek, ale s dostatkom trpezlivosti a papiera sa to dá :) ), ktoré sa dajú za krátky čas postaviť a vyzerajú veľmi dobre (v porovnaní s modelmi vo väčších mierkach).

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Platí to isté, čo pre najväčšiu výzvu.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Dobrá kniha má vždy prednosť, PC hry, papierové modely, to sú také „interné“, rekreačne bicyklovanie, teraz už aj s dcérkou a manželkou.

Kamil Jekel - ČR, Poděbrady

Petr Kudrej - ČR, Mariánské Lázně

15.03.2018

AMATER (akronym slov AutoMATické pERo). V jednu slabší chvíli jsem zkoušel značku Carpet Crawlers (podle písničky od Genesis, album Lamb Lies Down On Broadway z roku 1974), ale po určitý době mě to zase pustilo. Oficiálně trvale Marienbad, Sudetenland, dlouhodobě pracovně Praha.

Jediný AMATER, co se živí jako profesionál za volantem, toliko pracovně diagnostikován jako řidič autobusu v Pražské integrované dopravě 😀. Ročník 1981. Titulem blbec (Bc.) z Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Skoro profesionální šotouš.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

Někdy v 7-8 letech (to bylo ještě v minulém tisíciletí), kdy mi bylo koupeno ABC. A byl tam minibox – sklápěčka LIAZ, tuším číslo 23/34. Jinak k modelařině mě přitáhl táta, sám aktivně stavěl papírové i plastikové modely, spolu jsme stavěli modelové kolejiště v TT.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Že to jde složit a že to vypadá bez velkých investic (kromě času) velmi dobře. 90-ta léta byla neoddiskutovatelně vrcholem ábíčkovských vystřihovánek. Stavěl jsem všechno, auta, stroje i domečky.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Vlastně jsem už nikdy nepřestal, jen jsem jeden čas docela intenzivně kombinoval železniční, plastikovou, leteckou a papírovou modelařinu.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Viz výše – první sestavený papírák byla miniboxová LIAZka. Později jsem došel k názoru, že miniboxy jsou sice fajn, jednoduché a tím, že se dají stavět snadno a rychle, může vzniknout ohromná tématická sbírka, ale že jejich výtvarná stylizace je to, co je dělí od reality. Samozřejmě nejlepší je, když se do toho člověk pustí sám...

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Překvapilo mě, že i po skoro 15 letech od té neškodně vypadající dětské zábavy to někoho nepustilo, a že se tudíž pustil kromě zmapování miniboxové série taky do jejího rozšíření, prohloubení a v podstatě vyvolal nový, skutečně modelářský formát. Byl to tedy pěkný Darebník. Tomáš jeden.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Potřeboval jsem něco, co nebylo k sehnání. Taxem si to prostě vyrobil. Vlastní modely jsem si kreslil někdy od roku 1997-98, potřeboval jsem nutně na kolejiště klasickou linkovou karosu. Když jsem nastoupil na VŠ (2001), našel jsem podobně potrhlé kamarády a tím jsem prakticky přestal stavět cizí modely. První éra skončila vlastně až ukončením studia, pak následoval drobný útlum po nástupu do zaměstnání, ale i tam si toho kolegové brzy všimli. A chtěli modýlek na památku. „A dokud nezemře, bude bastlit furt.“

Aké boli začiatky kreslenia?

Ruční. Pak počítačové rastrové – a zklamání, že malování se na to absolutně nehodí, ale že existují i jiné programy (které se daly stáhnout za pět prstů). A nakonec zvládnutí vektorového kreslícího programu do takové míry, že výpomocné práce v 3D modelování vlastně nepotřebuju.

V akom programe kreslíš modely?

Adobe Illustrator CS4 a CC 2018. Ale kolikrát dojde k využití i kalkulačka, pravítko, tužka a papír.

Ako zháňaš podklady?

Různě, od podkladů od výrobců po ofocení a oměření předlohy.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Spíš naopak. Štve mě dost modelů, které se mi nepodařilo dotáhnout zatím do hotového stavu.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

Každý model je výzva. A každý povedený model je zadostiučinění.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

Do kusovýho počtu cca 650, protože od každého typu existují varianty ať už podle provozovatelů nebo i konkrétních předloh. Typově asi 80.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

U mě na skříni, na poličkách různě po kamarádech, občas i na nějaké té výstavce podobně praštěných magorů. 😀

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Všechno, co považuju v danou chvíli za dostatečně odladěné k vypuštění mezi modeláře, dávám volně ke stažení, na Dopravní Web – www.dopravni.net . Občas se něco najde i jinde. A samozřejmě nelze vynechat edici EasyWorks od MUDr. Rippera BrutalHanse, byť to minimodely nejsou (správný minimodelář si to zvládne zmenšit bez cizí pomoci).

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Do budoucna je spíš plán dokončit všechny dlouhodobě rozhrabané modely. Některým moc nechybí, ale když mě se kolikrát vůbec nechce...

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Že pošuků, co se zabývají mrňavýma pitomostma z tak „podřadnýho“ materiálu, jako je papír, je víc, to mě neskutečně těší. Že to jsou fajn kamarádi, to mě těší dvojnásob.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Když to člověka baví, tak je úplně nejvíc důležitý, že ho to baví.

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Jednoznačně vydání mých modelů u Honzy Bruthanse (aka RipperWorks) pod samostatnou značkou EasyWorks (protože proti Daně od Honzy je easy všecko 😀 ). Momentálně to trochu spí, ale jsou do série připravovány další dva modely...

Čo by si poradil začínajúcim autorom modelov?

Neexistuje univerzální postup, každý si prostě musí najít svůj styl. Takže rozvíjet technickou fantazii, nebát se experimentovat a nenechat se odradit opakovaným zkoumáním slepých uliček. A hlavně, nespoléhat na cizí pomoc, že někdo dá instantní nalejvárnu a pak to půjde samo. Buďto pro to vlohy člověk má, nebo má prostě smůlu a není to pro něj.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Spánek, kafe, pivo, divná muzika, řízení, focení. V poslední době se zase částečně vracím k železniční modelařině.

Josef Jiří Már - ČR

01.03.2018

Na fóre má prezývku technik.

Jde jen o pojmenování pracovního zařazení z posledního zaměstnání. JJM46 – označení modelů logem Studio JJM46, jehož základ vznikl kolem r. 1974.

Je mi 72 let a od mládí jsem pořád něco lepil – nejdříve plastikové modely dopravních letadel od fy. Směr a později vojenská letadla 1:72. Když jejich cena začala rapidně narůstat a počet přesáhl 100, skončil jsem. Asi před 30 lety potřeboval syn nějakou papírovou stavbu do školy. Při hledání jsem se náhodou dostal k většímu množství kompletních časopisů ABC i s vystřihovánkami. První papírová stavba se mi líbila a pak už to šlo samo. První auto Avie jsem nedávno vyhodil a druhé Škoda 706 BOBR bylo už lepší. Pro vylepšení jsem začal všechny modely podlepovat různě silným kartonem. Začal jsem s měřítkem 1:32 - hlavně vojenskou techniku, stavební stroje a nákladní auta. Mám ale i celou MPR I a II, Ještěd, most Tower Bridge, asi třicet F1 v 1:24, ale i lokomotivu Ty-2.

Z nalezených ABC jsem vybral i celou sadu stovkových modelů od LBS a WDS a tak to začalo. Když jsem lepil Pragu V3S, našel jsem na netu spoustu krásných fotografií různých verzí tohoto nádherného auta. Požádal jsem proto autora o možnost úpravy jeho modelu a tak začala moje cesta ke kreslení. Po sadě pragovek přišly na řadu Tatry od r. 1918 (od každého typu) a nakonec jsem zůstal u vyhledávání a stavění aut, které už snad ani nejezdí. Mám rád to, co už není a přitom je to pořád stále krásné. Nepatřím sice mezi tzv. „magory“ (výraz z fóra modelářů), ale snažím se dát model dohromady co nejlépe.

V akom programe kreslíš modely?

Při rozkreslování nástaveb prvních pragovek jsem zkoušel najít nebo rozpočítat nějakou přijatelnou velikost stránky, ale nakonec jsem zůstal u formátu LBS. A program na kreslení – po pokusu s Corelem a nějakými dalšimi programy jsem zůstal u Malování ve Windows.

Ako zháňaš podklady?

Mimo hledání na netu zkouším i dopisování s firmou nebo jejím majitelem. Odpovědi jsou tak 1 z 10, ale alespoň nějaké – p. Viktora z AudoViktoria, p. Kavka z Kavkabus, Metrostav, Ekostavby a jiní.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

250.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Když opomenu Pragy a Tatry, tak potom Kenworth.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

Asi při rozkreslování a stavbě modelu soupravy Nicolas Tractomas a Cometto.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Část na stránkách B&F, forum.minimodel.cz, a několik posledních i na FB.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Většina je volně ke stažení na stránkách minimodel.cz, a nebo na vyžádání e-malem na mé adrese. Mám ale i pár vybraných modelů, které přenechám pouze výměnou za jiný model (bonus za bonus).

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Plány by byly velké, nádherných aut je moc a vybraných mám ještě mnoho, ale v mém věku už moc plánovat nemohu.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Dobrá parta nadšenců.

Čo by si poradil začínajúcim autorom modelov?

Vydržte - a když to nejde, tak si v klidu dát kávu. (Já mám i hodně starý zvyk pro uklidnění – něco rozbít, ten zvuk mě zklidní. Dokázal jsem rozšlapat téměř dokončený model Ještědu).

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Když začnu a dokončím model.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Sbírám dřevěné tužky.

Jan Orel - ČR

Pavel Palma - ČR, Teplice

06.03.2018

Na fóre ho nájdete pod nickom papa, rok jeho výroby je 1965.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

„Lepič“ jsem odmala. Děda byl pan řídící na základní škole a odebíral ABC. Měl všechna, od prvního čísla... a samozřejmě plná vystřihovánek. To byl asi ten hlavní impuls. Nevím, kdy jsem si začal prohlížet časopis, ale pamatuji si první mojí vystřihovánku – pojízdná prodejna Avia, ABC číslo 5, rok 1974, nůžky a Kanagom. Pak to pokračovalo... autíčka, stavební stroje, stavby ke kolejišti... ale už tu byl Herkules. Krabice slepených modelů jsou snad ještě někde na půdě.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Mít model auta, které známe ze silnice, formuli jedna, stavební stroj, který měl pohyblivé části, domečky, kterým se dalo dívat do podloubí nebo branou na dvůr.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Lepil jsem asi pořád, papíráky střídaly plastové modely letadel, pak přišly miniboxy z ABC a Albatrosu.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Asi jako všichni, nejdříve miniboxy, jen krabičky. Pak jsem se pustil do staveb 1/300 - letiště, kolejiště. A ty jsem začal doplňovat dalšími modely. Začalo hledání na webu. No a tam jsem objevil „složitější“ minimodely. Objevil jsem fórum minimodelů, okukoval jiné modely, začal se chlubit svými výtvory.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Minimodely byly samozřejmě už jiná třída, složitější, líbivější. Myslím samozřejmě ty s podvozkem. No a přišla první návštěva modelářské výstavy, první setkání naživo s lidmi kolem minimodelů – výstava na Chodově. To byl rok 2012. Prohlížím modely, co jsem viděl jen na webu... a slyším: “Ty jsi určitě Pavel Palma, já jsem Jirka Abel“. Tak jsem se asi stal členem skupiny.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Největší výzvou pro mě bylo získat model Tatry AV15 8x8 od Frenkyho. Podmínkou bylo myslím poslat 10 slepených modelů. To u mne nebyl problém. Takže brzy byl model v PC. No a s tatrou to byla první drobná úprava modelu UNC (na vojenskou zelenou) a první zasklení interiér.

Na čom teraz konkrétne pracuješ (aký model lepíš , kreslíš, prerábaš?)

Už hodně dlouho mám na stole rozlepený model Tatry, automix, zase od Frenkyho. Opět trošičku upravuji – jiné firemní barvy a měním kabinu. Snad bude brzy hotová.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Kamarádi.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Tak to nevím, proč. Na to musí člověk přijít sám. Najít si v tom to své. Já minimodely lepím, abych si vyčistil hlavu, odpočinul si. I když se občas taky hodně navztekám, uklidňuje mne to. Je to hecování se, udělat něco trochu jinak, než mají ostatní, dokázat si, že to taky dokážu.

Čo by si poradil začínajúcim modelárom?

Začít jednodužší verzí. I model s krabičkovým podvozkem je krásný. No a pak je tu hned výzva zkusit tu složitější verzi. A když to nejde hned napoprvé, nezdávat se.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Auta, jako zaměstnání i jako koníček.

Pavel Purer - ČR, Brno

21.04.2018

Pocházím z krásného města na Moravě jménem BRNO.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

K modelařině mě přivedli moji „Strýcové", stavěli modely a zajímali se o letadla a vojenskou techniku. Začal jsem stavět plastikové letadla v 1. třídě ZŠ. Vlastně vždy jsem stavěl jen plastiková letadla, byl jsem členem technické stanice, kde byl kroužek plastikových modelářů. Chodívali jsme na soutěže, byla to bezva doba. Pamatuji si na Pana Knotka (PKGraphica), byl to náš velký vzor, stavěl neuvěřitelné modely letadel. A u toho jsme si postavili i nějaký ten papírový model z ABC.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Možnost si postavit model skutečného letadla, zjistit si o tom konkrétním typu co nejvíce, historii, technické údaje, atd. Hlavně ta historie mě bavila nejvíc, hltal jsem knížky o letcích, byli to moji hrdinové.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Plastikové letadla mě provázeli celým mládím až do dospělosti, vlastně mě to nikdy nepustilo, jen životní okolnosti mě postrčili k papírovým modelům. Letadla mám rád dodnes. Modelařina mě baví. Odložil jsem plastikové modely a vyzkoušel jsem papírové modely a ty mě úplně pohltily a už jsem u nich zůstal.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Seznámil jsem se s Minimodelama jako každý v ABC, postavil jsem snad všechny "krabičky", které tenkrát vyšli v tomto časopise.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Byli to jednoduché modely a ty předlohy byli super. Nikdo nevydával tolik Tatrovek a Liazek. Mít postavené nákladní auto, co jezdí po silnici, bylo bezva.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Záludná otázka… hodně záleží na předloze, kterou zvolil autor modelu. Mám rád staré náklaďáky a jak všichni už dávno poznali, jsem ujetej na Scanie.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Výzva je to vždy, když se rozhodnu pro stavbu nějakého minimodelu, na kterém si chci vylepšit pár věcí. Hlavně model dokončit, užít si stavbu a být spokojený s výsledkem, to je ta velká výzva.

Na čom teraz konkrétne pracuješ (aký model lepíš , kreslíš, prerábaš?)

Teď se snažím postavit po delší době model od Pana Knotka "VOLVO N10". Dlouho jsem model většího měřítka nepostavil, modelářsky se mi to nedařilo. Ale stejně během stavby tohoto modelu se snažím postavit i nějaký ten minimodel od Františka Kováčika.😀.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Bezva kluci, supr pokec, i když Já se moc neangažuji v tomto Teamu. Ale hrozně rád se bavím s klukama o modelech, o předlohách, i sem tam o kreslení modelů. Je to bezva parta.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Hlavně kvůli předlohám. Minimodeláři si vybírají úžasné modely aut, vojenské techniky… které kreslí a navrhují.

Čo by si poradil začínajúcim modelárom?

Aby lepili a lepili a zase jen lepili modely. Tím získají spouty zkušeností a odvahu na složitější modely. Hlavně, ať berou modelařinu jako radost, když postaví model, musejí být sami spokojeni s výsledkem. Tady bych si dovolil i sáhnout do svědomí nám zkušenějším modelářům. Měli bychom se více zajímat o mladší dorost a předávat jim zkušenosti. Někdy mám pocit, že je spíše odrazujeme, když si postavíme supr model s velkýma úpravama. Osobně si myslím, že takový stolek s minimodelářem, který ukazuje, jak se lepí lehký minimodel, by určitě přitáhl pozornost mladších modelářů.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Jak jsem psal už víše, mám rád letadla, vše kolem nich, hlavně historii letectví. Taky rád fotím nákladní auta, hlavně ty, co už nejsou k vidění. Mám taky profesní deformaci... jsem řídič z povolání a většinu času jsem jezdil s autodomíchávačem, takže můj koníček je i nákladní auta, co vozí beton. Fotím je a zajímám se o nástavby autodomíchávačů.

Milan Řezáč - ČR, Zlín

23.02.2018

Jsem obyčejný kluk, kterého baví stříhání a lepení.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

Já se k modelařině dostal tím způsobem, že táta lepil plastikové modely z produkce dnes již neexistujících firem SMĚR a Kovozávody Prostějov, jelikož pocházím z tohoto města a rodina je z okresu Prostějov, jezdilo se o prázdninách nakupovat do obchodu tam, takže jsem vlastně začal kitama, ale pak s bratrem padlo oko na vystřihovánky edice Albatros, dnes již taky už neexistuje, což je velká škoda, vše papírové šílenství začal hrad Karlštejn. Od té doby se nějak chodilo do papírnictví na čumendu. Pak se poštěstilo a v trafice se podařilo kupovat ABC a bylo hotovo. Je to tak, že tomuhle koníčku jsem se začal věnovat na základní škole a s vyjímkou služby vlasti lepím dodnes.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Dokázat si, že nemám levé ruky, i když to nebylo nic moc.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Lepil jsem pro radost, bez retuše a jen opravdu pro sebe, měl jsem v pokoji celkem dost modelů. Tak nějak bylo vše z dílny pana Vyškovského, lepil jsem techniku, architekturu, figurky, neměl jsem vyhraněnou krabičku a do toho ještě spoustu hradů a zámků z již uvedeného Albatros. Po nějaké době jsem měl slepenou MPR z ABC a přestěhoval jsem se do Zlína, kde kamarád vylákal tento model na soutěž do Uherského Hradiště, nebyl komplet a bez retuše, vyhrál jsem 3. místo a to mě nakoplo nelepit jen pro svou radost a potěšení, ale ukázat lidem na soutěžích co umím, na co mám a co se dá slepit z papíru.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Moje první seznámení a oťukání bylo s Miniboxem z dílny WDS co vycházelo v ABC. Pak se nějak WDS vytratilo a na soutěžích jsem potkal pár kluků, co byly pidiminilepiči a dal jsem se s nimi do řeči a dozvěděl se, že se dělají modely v měřítku 1:100 pod názvem Minimodel a tohle byl můj první dotek s Minimodel.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Bylo to pěkné na oči, když si uvědomíme, že vlastně Minibox začal jako krabičky, aby si tohle mohli slepit i děti s postižením a nějak mi padla brada, když jsem v tomhle měřítku viděl hotový napr. interiér.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Nemám zatím vybraný nejzajímavější model, všechno od kluků, kteří se věnují tvorbě modelů je zajímavé.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Každý model je výzva, tak pokaždé jak se mi dostane do ruky rovný papír na němž je model, vedle nůžky, kousek opodál stojí pixla Herkulesu, kolem se povalují pinzety, pravítko, kružítko, špejle a zbytek co je k tomu potřeba, tak je to výzva, se kterou se poperu způsobem svým vlastním.

Na čom teraz konkrétne pracuješ (aký model lepíš , kreslíš, prerábaš?)

Právě dělám na soupravě z dílny Franty Sochora, je to vojenská souprava GAZ 69, T 813, podvalník P-32 a OT -62, po tomhle bych si rád udělal další soupravu, T813, podval P-50, na něm nějakou parní lokomotivu v doprovodu Š1203.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Je to team dobrých kluků, skvělích (a doufám že se neurazí) patlalů, zkrátka kluků, pánů, stejně postižených jako já, co vezmou nůžky a stříhají. Samo, že poděkování patří i ženám, přítelkyním, milenkám, že nás v tomhle "domabordelení" podporují a líbí se jim to.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Nejsem ten, kdo by vyloženě někoho tlačil do mini, je to jen na něm, jestli si to zkusí a bude pokračovat, někdo tvrdí, že je to malé a že by to nedal, já si to myslel taky, úspěch na soutěžích se dostavil a přiznám se, že se bojím slepit opět nějaký model v měřítku 1:32.

Čo by si poradil začínajúcim modelárom?

Snažil jsem se, měl jsem rok kroužek, ale bohužel to byly kluci, kteří spíš než lepení dělali vše jiné, než se po nich chtělo. Jezdím po soutěžích a když můžu, tak se snažím poradit co a jak, kde co může zlepšit a vylepšit, samo, že u dětí, u velkýho chlapa je to zbytečný, protože si myslí, co mi to tu říkáš za bláboly, já si to lepím pro sebe a ne abych s tím jezdil po soutěžích, dítě si to buď přebere nebo ne, zatím se mi nestalo, že bych na další soutěži od takto oslovených neviděl zlepšení a nejvíc ze všeho je, když dotyčný vyhraje . Ten pohled a úsměv je zdravě nakopne do dalšího kousku a motivuje se zlepšovat.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Rád si poslechnu slušnou muziku, zasportuju si a sem tam vyrazím s batohem a v maskáčích s kamarádama do lesa.

Michal Rozínek - ČR, DKnL

21.02.2018

Michal má na fóre prezývku Mi-Ro Models. Ďalej sa nám predstaví sám.

Už od mala jsem se zajímal o papírové modely, které pak na určitou dobu (nevím, jak to bylo dlouho 😀 vystřídaly plastové modely, které ale po jisté době spadly s celou poličkou a zbyla jen hromádka, a tak po menším časovém odstupu jsem objevil starší čísla ABC a opět začal lepit „papíráky“ a to se mě drží dodnes.

Později jsem začal modely vytvářet i své, to bylo asi v roce 1997, když jsem chodil s kámošem na pole fotit zemědělskou techniku. Prvními modely byly kombajny a Škoda ŠT-180 (cca 1:32). Po té jsem v roce 1999 vytvořil svůj první model na počítači, kombajn MF-40RS v měřítku 1:35 (měřítko bylo zvoleno podle vojenského měřítka, neboť mě vojenská technika lákala předtím v plastu v tomto měřítku.)

Když jsem asi v roce 2006 poznal skupinu dobrých kamarádů – Minimodelářů, tak jsem většinu času na tvoření věnoval modelům v měřítku 1:100, asi první model byl oficilně Mercedes G ve fiktivních policejních barvách – označení M01 – série M. Později, jak už většina z Vás zná, přibyly další série TM (Tripple-M), M-Agro, MA (vojenské) a další. Párkrát jsem dělal i modely na zakázku, z nichž byla z mého pohledu asi nejvýznamnější spolupráce s firmou Krone (Něměcko), když jsem pro ně vytvářel řezačku BiG X 580 v měřítku 1:32. Také jsem měl možnost se podívat do továrny, kde tyto stroje vznikají. 😀

Jako každý autor Minimodelů jsem začínal klasickými krabičkami – podle ing. Weinera, známého hlavně svýmy modely z ABC a „černých“ sešitů (tyto modely se snažím v originálech sehnat všechny do archivu, ABC i sešity.)

Dalším větším počinem z mé strany vůči skupině kamarádů z Minimodelu bylo, že jsem v roce 2010 zařídil ve Dvoře Králové naše první oficiální setkání včetně výstavy Minimodelů, kterých se opravdu tehdy sešlo hodně. Tehdy ještě v Městském muzeu. Od roku 2011 byla výstava + setkání po 2x pořádána v salónkách Hankova domu ve Dvoře Králové n. L.. V roce 2014 se výstava + setkání konalo již ve velkém sále Hankova domu. Poslední výstava byla v roce 2016 a již nepředpokládám, že bych se do nějaké takové větší akce pouštěl. Rád ale přijedu na každé naše přátelské setkání, pokud zdraví a čas dovolí. 😀

To by asi ze základních modelářských střípků mohlo stačit. 😀

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

Lepit modely jsem začal asi v 10 letech, hlavně z ABC. Začal jsem lepit sám. Pak byla chvíli pauza a pak jsem se k lepení vrátil asi před 17 lety.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Přesně si už nepamatuji, ale asi smysluplné využití času a odreagování se od školních povinností. Asi, jako každý, jsem měl „rád“ školu. 😀

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Vše byla pouhá náhoda, že jsem našel pár ABC, ve kterých byly první modely pana Ing. Weinera – klasické Miniboxy. Lepil jsem i větší modely (1:32, 1:43). Pak jsem se cca v roce 1997 rozhodl s kamarádem chodit fotit zemědělskou techniku a podle ní začal ručně dělat modely – kreslit díly na karton (první byl nejspíš kombajn Fortschritt E-514, pak Škoda ŠT-180, Claas Dominator, MDW Arcus). Prvním modelem kresleným na počítači byl v roce 1999 kombajn MF-40RS v měřítku 1:35. Poté přišlo lepení všech možných modelů z papíru, hlavně ABC.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

S minimodely jsem začal v roce 2003, vytvoření série modelů kombajnů Fortschritt E-514 až E-517, v roce 2005 – vytvoření modelu bagru Liebherr RH-400 (samozřejmě 1:100), pak začala tzv. M-série, rok 2006, model M01 – Mercedes G-Klasse. Následovala TM-série (Tripple M, počátky písmen jmen autorů – Michal, Martin (Happy Tolar) a Mirek (Havlín)). První model MR-série z roku 2006 byl Mercedes Actros. V roce 2007 přibyla série MA – armádní, model raketometu vz.70 ráže 122mm. Pak jsem se stal jedním z prvních autorů, kteří dávali na stránky Minimodelu modely ke stažení zdarma. Jejich úspěch či neúspěch nechám na Vašem posouzení. 😀

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Modely mne zaujaly svou velikostí a zároveň propracovaností, a to už od modelů pana ing. Weinera – Miniboxy.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Modely Ing. Weinera - Miniboxy. Modely jsem začal kreslit proto, že jsem chtěl rozšířit řadu autorů, jenž už kreslili Minimodely delší dobu. Nejdříve klasické krabičky a pak postupně modelové podvozky až po propracované modely.

Aké boli začiatky kreslenia?

Viz. výše.

V akom programe kreslíš modely?

V programu CorelDRAW (nyní verze X5).

Ako zháňaš podklady?

Podklady sháním hlavně na internetu, v časopisech, v odborných knihách.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Taktický raketový systém 9K52 Luna-M (Voj.27).

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

Je to nejspíše nynější model rýpadla – bagru Caterpillar 385B L. Měřítko 1:32.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

Asi 500 modelů (včetně velkých).

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Pár modelů je v muzeu v Polici nad Metují. Hodně modelů je k vidění na výstavách papírových modelů i na výstavách kombinovaných s plastovými modely.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Většina je ke stažení na stránkách www.minimodel.cz a i původním webu minibox.webz.cz .

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Chtěl bych dodělat hlavně diorámu války ve Vietnamu, dokreslit ještě dost modelů. Nakreslit ještě nějaké modely ČSLA po roce 1945.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Skupinu modelářů a hlavně dobrých kamarádů, kteří rádi pomohou.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Určitě bych lepení minimodelů doporučil modelářům, kteří nemají moc místa na vystavené modely. Hlavně bych doporučil minimodely milovníkům techniky, osobních, nákladních a užitkových automobilů. Výhodou také je velký výběr z více jak tisícovky modelů, které jsou zdarma ke stažení.

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Největším úspěchem je, když vidím své modely slepené na výstavách od jiných lepičů. Dalšími úspěchy jsou umístění na výstavách. Ale hlavně se mi líbí, když o nich návštěvníci výstav například debatují, že ten či onen stroj řídily nebo měly doma v reálu, a také, když si chtějí ten určitý model slepit a model poslat (pokud je to volný model).

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

Mezi mé koníčky bych zařadil zájem o techniku a výzbroj naší armády po roce 1945 do roku 1992, sbírání kovových modelů Abrex, čs. automobilů, automobilů Lamborghini (všech měřítek), sbírání známek České republiky, občas navštívím i rockové koncerty (hlavně skupin Komunál, Doga, Škwor, Ortel). Ale hlavním koníčkem je lepení a kreslení papírových modelů, vytváření archivů modelů pana R. Vyškovského (jen technika), Antonického a Čiháka. Hlavní sběratelský archiv zaujímají modely ing. Weinera – Miniboxy 1:100 (hlavně z ABC a „černé listy“).

Libor Siřiště - ČR

12.02.2018

Libor má na fóre prezývku Siridlo a patrí medzi našich "lepičov".

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

Můj úplně první model byl na základní škole asi ve 4 třídě Zametací stroj Scherling, jestli si dobře pamatuji. Nepamatuji si, že bych doma tátu viděl postavit něco, ale doma byl od něj postavený model hradu od Richarda Vyškovského. Vždy mi ale fandil.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Na modelaření bylo fajn když z listu papíru vznikl funkční, celkem věrný model.V té době navíc byl fajn obdiv ostatních, málokdo dokončil modely z ABC a taky jsem vyhrál pár soutěží s papírovým modelem. To nej bylo vítezství s modelem hradu Pernštejn od R. Vyškovského s přidanýma postavičkama a vozy z jineho modelu.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

S přibývajícm věkem přišli jiné zajmy jako u většiny mladých a na modely sedal prach.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

První seznámení s minimodely bych nazval seznámením s Miniboxy, které jsem zahlédl ve výloze jedné prodejny knih na vlakovém nádraží v Hradci Králové a až za dlouhou dobu s příchodem internetu domů jsem narazil na stránky Minimodel.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Minimodel i Minibox mě oslovili svojí relativní jednoduchostí, ale zároveň věrností originálu. Navíc je u nich velká možnost si vždy model doupravit. Této možnosti velice často využívám.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Nejzajímavější model Minimodelu? Těžko vybrat hlavně poslední dobou, ale za mě je to hlavně jeřábová technika.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Výzvou pro mě byly moje poslední dva modely hasičské techniky zmenšené z 1:53 do 1:100 ( Mercedes Actros Bison a jeřáb Terex).

Na čom teraz konkrétne pracuješ (aký model lepíš , kreslíš, prerábaš?)

Přímo teď dodělávám model od FDS odtahovku DAF XF Aneva.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Minimodel Team je za mě parta supr chlapů, kteří se zasloužili o posunutí od Miniboxů do Minimodelů a to, že ostatní lepiči větších měřítek už na nás nekoukaj jako na nějaký krabičkáře.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Slepit minimodel v jednodušší verzi dokáže skoro každý při troše trpelivosti a s minimem pomůcek a to je fajn, pak se dá postupovat k težším modelům.

Čo by si poradil začínajúcim modelárom?

Každý začínající modelář by měl trpělivě zkoušet co a jak se dá slepit, nezatrpknout, když model hned nevypadá jako od zkušeného modeláře. S každým dalším modelem to bude lepší a lepší a hlavně dodělávat i kola, který nikoho, ale opravdu nikoho nebavěj.

Jaromír Svoboda - ČR, Brandýs nad Labem

Petr Sychra - ČR, Praha

11.02.2018

Petr tvorí modely pod značkou: PTF – Petrsen Truck Factory (od 2006 do roku 2017 ) PTM – Petr Truck Model (od roku 2018).

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

K mému prvnímu modelu jsem se dostal v mém opravdu ranném mládí, byl jím Polský Fiat z ABC a nacházel se slepený v šuplíku mého bratra a tak jsem vzal nůžky a udělal jsem modelu otevírací kapotu a dveře… 😀 to se trochu nepovedlo a bratr moc nadšený nebyl. K mému skutečně prvnímu mnou slepenému modelu jsem se dostal o několik let později, přesně v roce 1981 mě bylo 9 let a ve 4 třídě jsem se dostal k ABC č. 6 ročník 24, ve kterém se nacházel model vozu Škoda 706 BOBR 11,5 – 2,1 … ještě po cestě domů ze školy jsem běžel pro kanagom. 😀 Tím jsem odstartoval svoji lepičskou kariéru. 😀

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Mě osobně spíš fascinovaly nákladní vozidla a strašně jsem si vždy přál mít auta, která nám jezdila pod okny (hlavní tranzitní trasa pro TIR) a benzínová pumpa, u které se tvořily dlouhé fronty tankujících trucků a já si přál je mít zmenšené doma abych si s nimi mohl hrát. Lepení byl pro mne příjemný bonus. Ještě dnes si vzpomínám, že jsem na škole byl vyhlášený lepič, kdo potřeboval cokoli slepit, byl jsem výměnou za vystřihovánky aut ochoten vlastně slepit cokoli.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

V letech 1986 vzniklo pár papírových mnou kreslených modelů na základě modelů z ABC, mezi nimi cisternový vůz Tatra 148 Benzina, UDS, Tatra 815 4x4 s nástavbou DVS 12, také vznikly popelářské vozy na podvozcích Tatry 148, 815, vysokozdvižná plošina na podvozku Škody 706, kloubový trolejbus a mnoho dalších, vše kresleno na čtvrtku technickým perem tuší a vybarvované štetcem a tuší. Někdy v roce 1988 – 89 se mi s modelem kloubového vozu CAS 32 na podvozku Tatry 148 podařilo na učilišti vyhrát místní modelářskou soutěž. V roce 1988 se mi také podařilo dostat ke svému prvnímu plastovému modelu 1:24 od Italeri, byl jím Freightliner a já si na něj vydělal jako brigádník závozník u Pražských Pekáren.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Je to zvláštní shoda náhod, ale zase v tom hrálo roli číslo 6, tentokrát to bylo ABC č. 6 ale pro změnu ročník 34, tehdy se psal rok 1989 a prvním modelem byla tehdy Tatra 815 a Liaz Dakar.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Byl jsem doslova nadšen, modely byli jednoduché a přesto krásné.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

V roce 2005/2006 jsem při hledání na internetu narazil na stránky Minimodelu a to byla ta prvotní jiskra, původně jsem přišel pouze s úpravou modelů svých kolegů, kteří pro minimodel již kreslili, byla to Tatra 148 s úpravou pro přepravu panelů, ke které jsem dokreslil ještě přivěs… Následně začaly vznikat další modely.

Aké boli začiatky kreslenia?

Začátky kreslení byly radostí a velkým odreagováním, již dříve jsem si kreslil různé bokorysy nákladních aut v malování windows a o mnoho let dříve i na papír s tužkou a pravítkem.

V akom programe kreslíš modely?

Dnes již kreslím modely pouze v Corel draw.

Ako zháňaš podklady?

Zhánění podkladů? No to je dost složitá otázka. Já se o nákladní vozidla zajímal již od dětství, v roce 1987 jsem se na modelářské burze seznámil s panem Františkem Schwartzem, který mne přivedl k možnosti dopisovat si se společnostmi vyrábějícími nákladní vozidla, ještě tentýž rok jsem seděl v redakci časopisu Světa Motorů a s laskavým svolením jednoho z redaktorů opisoval adresy různých výrobců…. Nastala zlatá éra prospektů v mé počínající zbírce, skončila převratem a zcela byla ukončena v roce 1993, kdy mne výrobci začali odkazovat na zastoupení v České republice. Jenže česká zastoupení nemají žádné pochopení pro modeláře ani zběratele a tak získat prospekty je často nemožné.

Dnes je velkou pomocí internet, kde se dá dohledat spoustu věcí.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

V případě nejoblíbenějšího modelu je to v mém případě velice těžké, já mám zkrátka rád všechny.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

V okamžiku, kdy jsem se rozhodnul přejít z malování windows na Corel a rohodl se začít kreslit i plastické díly podvozku.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

V malování vzniklo cca 70 modelů v různých barevných kombinacích, převážně Tatry 148, 813, 815, Ginaf, DAF a Rába, k tomu několik přívěsů a návěsů. Co se týká modelů v Corelu a tím pádem i s možností sestavení v těžší verzi, vznikli 3 verze vozu Tatra 813, zatím dvě Scanie 141 a dva přívěsy, další modely jsou teprve rozkresleny.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Moje modely je možno zhlédnout jako sestavené a to i v galerii na Minimodel.cz.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Ke stažení byli ještě nedávno na starých stránkách, dnes už patrně nikde. Snad se toto časem změní. Momentálně asi pouze přes FB osobně.

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Plánů je mnoho, času málo, nicméně v nejbližším roce bych chtěl pokračovat v sérii vozidel Scania 140/141, dokončit několik rozpracovaných vozidel Volvo a začít s kreslením i jiných značek, nechci zbytečně prozrazovat mnoho.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Parta super lidí.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Toto je zapeklitá otázka, v první řadě by to mělo daného jedince bavit, dobrý pocit z vytvořeného modelu také není k zahození, velká radost z nového přírůstku mezi hotovými modely je pak samozřejmostí a hlavně, a to se týče těch starších, největší radost z "našeho" modelaření by měli mít naše drahé polovičky. Každá normální žena by měla být ráda, že si její muž doma hraje a lepí a nezlobí pod dohledem, než aby jí běhal po hospodách a za ženskýma. 😀

Ovšem má to i svoji druhou stránku, papírové trojuhelníčky se nesmí válet po celém bytě a ani se nesmíme zapomínat večer dlouho do noci u nůžek a lepidla.

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Za mne to bylo naučit se kreslit s Corelem.

Čo by si poradil začínajúcim autorom modelov?

Radit, no ono toto je velice složité, každý musí v systému pokus omyl přijít na to, co mu vyhovuje nejlépe.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

V mém případě je to tak trochu vše o nákladních autech a jde to spolu ruku v ruce, moje zbírky jsou spolu v jedné rovině momentálně čtyři.

První velkou je zbírka modelů z plastu v měřítku 1:87, takzvaná Hánulka a jsou to modely výrobců Herpa, Kibri, Brekina, Preiser, dnes již neexistující Roskopf a jeho modely především vozidel Saurer.

Druhou velkou linií jsou plastové stavebnice modelů kamionů v měřítku 1:24 Italeri, Revell 1:24/25 a amerických kamionů, pic-up a osobních vozidel od výrobce AMT 1:25.

Třetí linií jsou papírové stavebnice nákladních vozidel v měřítku 1:32, v dřívějších dobách jsem stavěl několik betatestů pro vydavatele PMHT (Tatra 815 AV 14, Tatra 148 Cas 32) Ripper-Works RW-03 Liaz 18.33 valník s vlekem, u modelu Tatra 813 (RW 04) jsem po dostavbě kabiny model předal k dokončení jinému betatesteru a s papírovými modely na nějaký čas uplně skončil. Mé jméno se občas oběvuje v souvislosti s modely PKGraphica, asi jedna z největších posledních spoluprací (zhánění podkladů a rady při některých technických finesách) byla při tvorbě modelů Volvo N10 (sklápěč a tahač s cisternou).

Postupně se vracím k tvorbě modelů v měřítku 1:100 a když tak koukám na svůj obrovský archiv papírových modelů, začínám si říkat, že nůžky, skalpel a herkules by mohly přestat odpočívat. 😀

PS : Všem modelářům přeji mnoho uspěšně sestavených modelů.

Jirka Štěpán - ČR

08.04.2018

Autor modelov pod značkou DC model. Jsem muž. 32 let. Pracuji jako IT operátor. Jsem čerstvě šťastně ženatý...

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

To už je hodně dlouhá doba. Byl jsem hodně malý, pamatuju si na vystřihovánku z ABC nějakého veteránu, už ani nevim, kolik mi bylo, ale bylo to první setkání s papírovým modelem. V pozdějších letech jsem se dostal do ozdravovny, to mi mohlo bejt tak deset let, kde jsem v místní vitríně viděl modely Miniboxu. Ovšem v té době jsem stále nelepil, ale měl jsem povědomí o tom, že něco takového existuje. K modelaření mě dostal až můj bratranec, který mě naučil jak lepit, tak mi ukázal časopis ABC. Od té doby jsem lepil jako divej...

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

To, že si můžu slepit vlastní hračky. 😀 Byl jsem v té době velkej hračička a možnost postavit si vlastní hračku byla skvělá věc. V té době mě nezajímalo ještě měřítko, takže jsem měl městečko postavené z domečků z městské památkové rezervace na vlastně vytvořeným půdorysu a mezi nimy jsem si hrál s auty v měřítku 1:32 nebo i kovovými auty.

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

Jak jsem rostl, hraní šlo stranou, a dopředu šly modely detailnější, více propracované, ale občas jsem dal dohromady i modely typu "co se doma najde". Např.: model Jeepu jsem obohatil o kola z formule jedna, patřičně jsem ho zvedl, aby byl ještě větší offroad a někde ve starých zásobách jsem našel model vesmírného vozítka z mise na měsíci, takže na střeše se objevil i radarový disk, kamera a pár dalších věcí. V té době jsem poprvé viděl v televizi krotitelé duchů, a to mě do jisté míry inspirovalo. V té samé době jsem se pomalu dostával i k vlastním modelům. Do ruky se mi dostal velký sešit už ale načnuté vystřihovánky tatry 815 kolem světa... Okopíroval jsem si přez kopírák její kabinu a tu jsem použil jako základ k tvorbě vlastní tatry, obrněného transportéru na podvozku tatry 815 6x6 TP. Celá byla tvořená ze čtvrtky a v zadu měla otevíratelné dveře pro transport plastových vojáčků. 😀 Poté jsem ale dostal svuj vlastní počítač a ten krapet zničil mou modelářskou kariéru. Ovšem, také mi ukázal skvělou hru Homeworld, a díky internetu, který se později dostal i do naší domácnosti, jsem se dostal k papírovým modelům z této hry. A tak jsem se dal opět k lepení, tentokráte jsem ale přešel na modely scifi, převážně tvořených podle této hry. Také jsem se dostal k modelům Jana Rukra a jeho série Aliens modelů a vesmírné lodě podle komixové předlohy Galaxia, která dlouhá léta zkrášlovala moji vitrínu. Také jsem se začal soustředit na modely v měřítku 1:100 a 1:300 z ABC. Protože můj pokojíček nebyl nafukovací, jsem se rozhodl začít se věnovat malým modelům. U kamaráda mého bratra jsme našli na půdě spoustu a spoustu ABC s velmi velkým množstvím modelů právě v měřítku 1:100 a tak se můj modelářský směr ustanovil tímto směrem.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

S minimodely jsem se seznámil, když mi došli moje zásoby modelů a už jsem neměl co lepit. Jednoho dne jsem vyhledával nějaké modely kamionů a přes cizojazyčné stránky, které sbíraly informace o modelech na internetu, jsem se dostal až na stránky minimodelu. V tu chvíli jsem se zamiloval a začal tisknout modely. Byl jsem tou dobou už na učňáku a tak moje kapesné, které jsem měl přidělené na obědy, šlo do tisknutí těchto modelů.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Byl jsem štěstím bez sebe, že můžu skládat modely v měřítku 1:100 a rozšířit si tak vlastní sbírku.

Čo Ťa viedlo k tomu, že si začal kresliť minimodely?

Za celou mou kariéru se mi do ruky nedostal onen model tatry 815 6x6 TP, kterej jsem jako malej viděl v oné ozdravovně. A tak jsem si chtěl udělat vlastní. V té době jsem měl pár základů z modelování 3D modelů na počítači. A díky hře Homeworld a modelům, které díky ní vznikly, jsem se dostal k programu, který uměl rozkládat 3D modely na papír. V té době jsem uměl již dělat modely touto cestou. Muj první model byla vesmírná loď. Druhý pak byl scifi kamion. Ovšem to vše byli modely, které neměli měřítko. Až Minimodel mě nasměroval na tuto cestu. Svůj první model, který jsem vydal a byl v měřítku 1:100, byl Chevrolet Camaro z roku 2008, inspirovaný filmem Transformer.

Aké boli začiatky kreslenia?

První začátky byli takové, že ve hře Homeworld vycházely modifikace, které do hry přidávaly nové vesmírné lodě. Chtěl jsem také udělat takový mod, a tak jsem se pustil do studování modelování ve 3D programu. V té době všichni používali program Zmodeler a tak jsem si vyhledal návod v češtině, který mě naučil jisté základy. Nicméně jsem nidky nedošel k takové znalosti, abych daný model mohl vyexportovat do hry. Ale na modelařinu to stačilo. Díky modelům k této hře se mi do povědomí dostal program Pepakura Viewer, ve kterým některé modely byli uložené. A s ním jsem objevil i program Pepakura Designer, který mohl převádět 3D modely do papírové verze. A protože jsem měl nenaplněné touhy o vlastním vesmírném modelu silně inspirovaným hrou Homeworld, bylo jasné, co příjde dál. Rozhodl jsem se zkusit zkombinovat co umím a vytvořit svůj první papírový model přes počítač.

Byl to přelomový moment. Něco, na co doteď v dobém vzpomínám. Jen si vemte. V hlavě si vysnít svůj vlastní model, ten ve virtuálním prostředí vymodelovat a pomocí dostupné techniky a softwaru přivést do reálného světa. Věc, která nejprve byla jen pouhou myšlenkou, poté jen vymodelovaným 3D modelem uvnitř virtuální reality ve vašem počítači, se nakonec po vytištění a následném slepení objevila u vás na stole. Doslova zhmotnění vašich myšlenek.

V akom programe kreslíš modely?

Modely stále kreslím v onom (v této době hodně stařičkým) Zazona Modeleru verze 1.7 (jsem hodně mile překvapen, že i v dnešních systémech stále běží). Textury a finální doladění provádím pomocí Photoshopu a k převodu z 3D modelu do papírové vystřihovánky používám Pepakura Modeler.

Ako zháňaš podklady?

Podklady sháním na internetu. Na stránkách, které se věnují v dané chvíli tomu, co je mou předlohou.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Mojim nejoblíbenějším modelem je model, který jsem nikdy neslepil, ačkoli ho mám doma. Jedná se o Tatru 815 8x8 Dakarský speciál z roku 88, tzv.: "Totalka", od pana Weinera. Dostalo se mi velké přiležitosti získat originální sešit této vystřihovánky. Ale ještě jsem se nerozhodl skopírovat si model a slepit si ho (originální model přeci neroztříhám...).

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri kreslení Minimodelu?

Jednalo se o soutěž na Minimodelu, kde jsem se rozhodl vytvořit model do určitého času. Je o mě známo, že své modely dělám s hooodně dlouhou prodlevou, a tak udělat model, který byl zatížen uzávěrkou, byl pro mě velkou výzvou.

Koľko modelov máš už približne nakreslených?

Cca 15 modelů vlastní tvorby a něco málo spoluprací s FDS studiem.

Kde sa dajú vidieť Tvoje modely?

Převážně na stránkách Minimodelu. Ovšem nejsou zde všechny.

Ako sa k Tvojim modelom dostanú modelári?

Některé lze stáhnout na stránkách Minimodelu, ostatní se dají sehnat, pakliže napíšete na spjaté forum, model pak zašlu emailem.

Aké máš plány do budúcnosti, čo by si chcel ešte nakresliť, zlepiť?

Plány do budoucna zatím nemám. Bohužel, modelařina u mě vždy soupeřila hodně s vášní k počítačovým hrám. A zrovna v tuto chvíli vítězí ona vášeň ke hrám. Přemýšlím, že až založím rodinu, své děti povedu k modelaření, v tu dobu se opět nejspíš vrátím k tvoření modelů.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Rodina. Lidé, na které se mohu spolehnout. Přátelé, kteří pomohou a poradí.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Je to pečlivá práce, u které si člověk procvičí zručnost, trpělivost. A radost z dobře slepeného díla je skvělou odměnou.

Aký je Tvoj najväčší úspech pri tvorbe modelov?

Největším úspěchem asi beru model RTDčka pro převoz koní, který jsem věnoval webu Minimodel jako vánoční dárek. Model byl podle skutečného vozu, který podle fotografie rezivěl odložený u nějakých stájí. Model byl vytvořen přesně podle dostupných fotografií a tak je pěkně rezavý. Jako třešničku na dortu jsem k modelu přidal obrázkový návod, tvořený komixovou formou.

Čo by si poradil začínajúcim autorom modelov?

Neberte si velká sousta. Začněte s něčím jednoduchým. Pokud se vám to nepovede, nevěšte hlavu, dejte tomu čas. Studujte, co jste vynechali, kde jste udělali chybu a pokuste se ji vyřešit. Najděte si svoje oblíbené téma. Dělejte co Vás baví. Dělat modely z donucení nestojí za to. Musí vás to v první řadě bavit. 😀

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?

No jak zde bylo již řečeno, "nemesis" mého modelaření je hraní počítačových her. Nově se také věnuji sestavování kovových modelů.

Jirka Vavříček - ČR, Hradec - Nová Ves

Karel Vlásek - ČR, Jihlava

22.02.2018

Narodil jsem se v roce 1961 v Jaroměři – Josefově (okres Náchod (dříve Východní Čechy, dnes Hradecký kraj)). Modely lepím jako součást rehabilitace a relaxace po úrazu ruky. Mám slepeno asi 1900 krabičkových minimodelů v měřítku 1:100. Pokud jsem slepil modely většího měřítka, daroval jsem je do školy, školky nebo družiny (v Radvanicích a Jihlavě). Některé větší modely jsem přenechal dětem jako dárek při návštěvách mých výstav, kterých bylo za poslední 2 roky kolem 15, na školách a knihovnách v Ostravském, Pelhřimovském a Jihlavském regionu. Několikrát jsem se stal betatesterem pro firmu Betexa Brno, pro kterou jsem lepil některé hrady, zámky, hasičskou stanici, autobusovou zastávku, letadla nebo auta.

Kedy si sa dostal k modelom prvý krát v živote?

K lepení modelů jsem se dostal ještě na základní škole (přibližně v roce 1972), když jsem v trafice objevil časopis ABC. Dokonce jsem v deváté třídě na ZDŠ slepil model Pražského hradu, se kterým jsem se dostal do krajského kola nějaké tehdejší soutěže zájmové tvořivosti.

Čo Ťa na modeloch v tom čase najviac fascinovalo?

Různorodost předloh – auta, vojenská technika, budovy...

Aké bolo Tvoje modelárske pokračovanie?

V období učení, přes vojenskou službu, ani při prvním zaměstnání jsem nelepil nic. Znovu jsem se k lepení vrátil asi před 8 lety, jen tak pro zábavu, jako návrat "padesátníka" do dětských let a začalo mne to znovu bavit. Jsem zarputilý "krabičkář" a občas otravuju autory modelů, jestli by mi udělali jednoduchou krabičkovou verzi z propracovanějšího modelu.

Kedy si sa zoznámil s Minimodelmi?

Asi před 8 lety.

Aké boli Tvoje prvé dojmy s Minimodelmi?

Vyhovovala mi jednoduchost krabiček a velké množství modelů.

Aký je pre Teba najzaujímavejší Minimodel?

Těžko bych vybral některý model, protože se mi líbí všechny složitější modely, bez ohledu na jméno autora. Asi proto, že je se svým postižením ruky sám nedokážu postavit.

Akú najväčšiu výzvu si zažil pri lepení Minimodelu?

Když jsem si chtěl postavit model Avie – protidemonstračního antonu v barvách předlistopadové Veřejné Bezpečnosti i s interiérem a nebyla dostupná žádná fotka interiéru, takže jsem si musel sedadla, mříže a další věci prostě vymyslet.

Na čom teraz konkrétne pracuješ (aký model lepíš , kreslíš, prerábaš?)

Momentálně lepím nějaká zvířata ze stránek Canon Creative park pro děti na další výstavu. Tyhle modely mi děti rozeberou mezi prvními návštěvnickými dárky. Protože se považuji za počítačového analfabeta, alespoň, co se týká grafiky, nejsem schopen si nějaký model nakreslit.

Čo pre Teba znamená Minimodel Team?

Přestože osobně znám jen pár lidí, mimochodem milých a příjemných, je to prima parta lidí, která se snaží propagovat lepení modelů jako koníčka s relativně nízkými pořizovacími náklady a proto dostupné dětem i dospělým.

Prečo by mal podľa Teba niekto lepiť Minimodely?

Je to hezká zábava (občas i nervy, když se něco nepovede), ověříte si svou zručnost, kreativitu a lze to provozovat od dětství až do zralé dospělosti.

Čo by si poradil začínajúcim modelárom?

Začít lepit od jednoduchých modelů s málo díly. Nechat si poradit buď v nejbližším modelářské kroužku, nebo i na internetu s výběrem papírů, lepidel a pomůcek. Případně na modelářských fórech okouknout rady a postupy při lepení či podlepování apod.

Aké máš ešte iné záujmy, koníčky?